Název

A tak jsem se NAPOSLEDY probudila ve svém pokoji...

Popis

naposledy vstala ze své postele, naposledy jsem posnídala na balkoně, naposledy jsem vyšla na zahradu a nadechla se čerstvého, vesnického vzduchu. Sešla jsem kopec dolů, prošla po dvoře, rozhlédla se kolem, USMÁLA SE...

Prošla jsem KAŽDOU MÍSTNOST, prstem přejela po nábytku, ještě udělat poslední fotky - na památku, dokonale si zapamatovat tohle místo. Naposledy jsem zamkla ty neskutečně těžký dveře a … nebudu vám lhát, padaly slzy JAK HRACHY!

Těžko se po 25 letech OPOUŠTÍ MÍSTO, kde máte kus svýho SRDCE, kus svýho ŽIVOTA, kus SEBE. Je to zvláštní pocit vědět, že už nikdy nebudu spát ve svým pokoji, už nikdy neuslyším sousedovic kohouty a sousedčin uječený hlas, kterým mi vždycky neprávem nadávala (že prej jí v noci ze zahrady kradu jiřiny – Jo! Na to mám tak v noci koule!). Je zvláštní opouštět místo, o kterým jsem si MYSLELA, že ho dokonale znám, že poznám i milimetrovou ZMĚNU. Ale jakmile mám tohle své teritorium opustit, začnou se na povrchu OBJEVOVAT KRÁSY, různý zákoutí a nepoznaná místa... Ale i přesto vím, že i za 15 let si DOKONALE VYBAVÍM každý roh, každé barvy, každé světlo a každý zvuk v dané místnosti. Je tady FAKT KRÁSNĚ!

#příběh #autoportrét #fotografie

Kategorie a štítky

Nastavení