Vyfotografováno na fotoaparát Revueflex 2000cl, Kodak 200

Nad hlavami létal rock’n’roll a zazněla česká hymna v rockovým kabátu! Brno přivítalo legendy českého a slovenského rocku na PRVNÍM ČESKOSLOVENSKÝM ROCKFESTU. Vystoupilo celkem 10 kapel, festival se konal na fotbalovém stadionu Za Lužánkami, jehož urbexový vzhled dodal festivalu na grádech. Pozadu nezůstávali ani fanoušci všech věkových kategorií, kteří se toho nebáli a vytrvale házeli hlavami a zpívali staré i nejnovější songy svůch idolů. A že se jich taky sešlo – přibližně 10 000 nadšenců do české a slovenské rockové scény.

Kvůli povinnostem jsem dorazila na třetí kapelu – legendární brněnský Titanic, jehož sestava se nepatrně změnila – Titanic vyplul bez Georgi “Joro“ Encheva, kterého vystřídal Marek “Ashok“ Šmerda.

Po Titanicu se na pódiu objevil Aleš Brichta, který publiku přiznal, že i po těch letech má písničku “Dívka s perlami ve vlasech“ stále rád. Dle ohlasů návštěvníků, šlo poznat, že i oni tuto skladbu taktéž nosí pořád v srdci.

Citron s Láďou Křížkem diváky pěkně rozproudil. Nechyběla ani Tanja, na které mohl nejeden chlap oči nechat, nejen díky jejímu skvostnému outfitu.

Citrony vystřídali neméně známí “KERNi“, kteří poprvé v historii mají ve skupině basačku – mladou a talentovanou Ivču. Za bicímu usedl bývalý člen Titanicu – Stanislav Fric.

Po Kernech přišel na pódium Roman Dragoun, který usedl za svoje klávesy a doprovodila ho kapela Futurum. U koncertu všichni návštěvníci ukázali, že i rockeři mají citlivou duši a zpívali veškeré balady.

Po Romanu Dragounovi a Futuru, se na pódium přiřítila kapela až z Košic – Metalinda. Která v ten den už za sebou jeden koncert měla, nebylo to však znát a vydali ze sebe maximum! Metalinda v Brně pokřtila nové CD Moja hviezda žije, které je prvním CD se zpěvákem Andym Samuelem Hudákem. Snad nebyl nikdo, kdo by nebyl překvapený, když kapela začala hrát českou humnu !

Po Metalindě fanoušci přivítali legendární Tublatanku, která byla ve vynikající formě. Na konci setu neváhala kapela ani minutu a svůj playlist ještě o malinko prodloužila. To ocenili i jejich „hladoví“ fanoušci, a i po desáté večer Tublatanku řádně podpořili.

Celý festival zakončila kapela Vitacit s Danem Horynou, který se publiku svěřil, že je lehce nervózní. A proč? Onemocněl druhý zpěvák Vitacitu Fany Stehlík a tak byl Dan na všechny pasáže sám, šel však “s holou kůži na trh“ a vše zvládl na jedničku. Nechybělo ani jeho divoké a neúnavné řádění na pódiu! I ve Vitacitu nastaly změny a za bicí po letech usedl Štěpán Smetáček.

Jinak musím dodat, že i přes to, že se rockfest konal poprvé, tak pořadatelé naprosto na jedničku zvládli organizaci, i výběr stánků jak s jídlem, tak pitím. Palec nahoru ! Klobouk dolů ! A za rok zase !!

Fotky z posledního dne festivalu.. Než jsem se stačila rozkoukat, tak byla zase neděle a jelo se domů. Na fotkách tentokrát úžasní fanoušci, The 69 Eyes, Korpiklaani, Dee Snider - jehož vystoupení pro mě bylo největším překvapením celého festivalu. Takovej sekáč, kterej to rozsekal !! A nakonec Arch Enemy s krásnou Alissou.

Fotky z druhého festivalového dne. Tentokrát převážně fanoušků, atmosféry, mých oblíbenců Cradle of Filth, při jejichž koncertě jsem měla husí kůži a na závěr Amon Amarth, který jsem na život slyšela poprvé a dost mě překvapili !

Fotky z prvního dne festivalu ... • Kissin Dynamite • Hammerfall • Powerwolf. Na kterou kapelu jste se první den TĚŠILI NEJVÍC a která byla pro vás PŘÍJEMNÝM PŘEKVAPENÍM ? :) Já se nejvíc těšila na Kissin Dynamite a Septiflesh a mile mě překvapili Long Distance Calling. :)

Takovejch ohlasů a PŘIROVNÁNÍ jsem si snad ještě, na žádné vlasové proměně, nevyslechla.

Například ráno po nabarvení jsem šla do obchodu a PANÍ NA POKLADNĚ se na mě podívala a s úsměvem řekla: ,,Jéé, VÍLA Z LESA přišla."

Druhý den jsem potřebovala přejít silnici, stála jsem tam dlouho a čekala, než mě někdo pustí a v tom mi pán povídá: ,,Víte proč vás nechtějí PUSTIT? Oni si myslí, že MAJÍ ZELENOU!"

A nakonec hláška, kterou slýchávám asi nejčastěji a vždy mě nejvíc rozesměje: ,,Ty bys mohla ZASKAKOVAT VODNÍKA V NÁRODNÍM DIVADLE." :D

... šutry budou asi až po víkendu, páč se mi nedaří vychytat světlo ! :D

Fotka opět z archivu, která vznikla a byla použita do úkolu, "pohybová neostrost", do školy.

Než nějak hezky nafotím mé úlovky z nedělní výstavy minerálů, přináším alespoň jeden achát a achátový svícen... Mám tu někoho, kdo také byl ? Jaké skvosty jste si přivezli vy?

z Madagaskaru. :)

,,RUSALKO BLEDÁ, co to bude?"
- ,,Jednu CUKROVOU VATU prosím a MŮŽU SI VÁS VYFOTIT?"

... Pánovi jsem slíbila, že fotku vytisknu a přivezu. A jak jsem slíbila, tak ČINÍM ! :) ... Zítra ji dostane! <3

Vyfotografováno na fotoaparát Revueflex 2000cl, Kodak 200

a “10 let staré nápady na fotky.“ Na jejichž realizaci “byl“ vždycky ČAS...Já to nějak sfoukla až teď – při stěhování. Trochu jsem si připadala jako Kevin a jeho kolečkový brusle ze kterejch vyrostl. A je to tak, přátelé.

Nezapomínejte však, že NIKDY není POZDĚ začít znovu ! A možná i lépe... Já jsem tu ! Silnější, než kdykoliv předtím a budou velký věci.

Fotil můj kolega a táta Petr Dio

...sbohem můj domečku, můj milovaný pokojíčku, moje milovaná VESNIČKO... Zůstaň nadále TAK KRÁSNÁ, malebná, ČISTÁ a plná kulturních AKCÍ.

do kdy se musím vystěhovat, což obnáší i přebrání spoustu věcí (a vzpomínek), vnímám vše JINAK. Od tý doby jdu do všeho na 100% ! Co nejrychleji ! A zároveň pečlivě! Prostě když něco chci, udělám to, pokud nemůžu zrovna teď , zapíšu si detaily, pořádně promyslím a udělám to hned, jak můžu.

Když mi NĚKDO CHYBÍ – napíšu mu, zavolám, pozvu na kávu. Když se mi stýská po mamce, po tátovi, po babičce, po kamarádce, známých.. přijedu za nimi. A všechny ty věci, který mě na nich DŘÍV SRALY, mi NAJEDNOU CHYBÍ taky. Dokonce se i MÍŇ zlobím, VÍCE VNÍMÁM, naslouchám.... okolí, i svět. Pozitivní věci. Kolem nás je totiž SPOUSTA KRÁSNÝHO !

A co tím chci říct ? Že život je příliš KRÁTKÝ na to, abychom NA NĚCO nebo NĚKOHO čekali, abychom se na někoho ZLOBILI a v neposlední řadě je příliš krátký na to, abychom PLÝTVALI SVŮJ ČAS na věci, které nám NEPŘINÁŠÍ RADOST. Buď CHCETE a najdete CESTU jak to udělat, a nebo NECHCETE a HLEDÁTE výmluvy proč to nejde.

Něco jsem ZTRATILA, něco jsem ZÍSKALA. A jestli mi to něco dalo, tak to, že když něco chci – jdu, udělám to! Mám nějaký nápad, bezva! - Jdu a uskutečním ho ! TEĎ HNED !

To bylo ve 13 letech snů, jak budu mít zeď jenom z plakátů... uteklo více, než 10 let...zeď z plakátů sice je, ale ani z daleka NENÍ HOTOVÁ ! Na všechno byl přece vždycky čas... Za vedlejším domem po prababičce byl starý, strašidelný včelín. V roce 2010 jsem dostala nápad na fotografii, která by jeho strašidelnost ještě více povznesla. A víte JAK TO DOPADLO? ? Pořád BYL čas a NAJEDNOU NENÍ. Není fotka a není už ani včelín. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna... :)

naposledy vstala ze své postele, naposledy jsem posnídala na balkoně, naposledy jsem vyšla na zahradu a nadechla se čerstvého, vesnického vzduchu. Sešla jsem kopec dolů, prošla po dvoře, rozhlédla se kolem, USMÁLA SE...

Prošla jsem KAŽDOU MÍSTNOST, prstem přejela po nábytku, ještě udělat poslední fotky - na památku, dokonale si zapamatovat tohle místo. Naposledy jsem zamkla ty neskutečně těžký dveře a … nebudu vám lhát, padaly slzy JAK HRACHY!

Těžko se po 25 letech OPOUŠTÍ MÍSTO, kde máte kus svýho SRDCE, kus svýho ŽIVOTA, kus SEBE. Je to zvláštní pocit vědět, že už nikdy nebudu spát ve svým pokoji, už nikdy neuslyším sousedovic kohouty a sousedčin uječený hlas, kterým mi vždycky neprávem nadávala (že prej jí v noci ze zahrady kradu jiřiny – Jo! Na to mám tak v noci koule!). Je zvláštní opouštět místo, o kterým jsem si MYSLELA, že ho dokonale znám, že poznám i milimetrovou ZMĚNU. Ale jakmile mám tohle své teritorium opustit, začnou se na povrchu OBJEVOVAT KRÁSY, různý zákoutí a nepoznaná místa... Ale i přesto vím, že i za 15 let si DOKONALE VYBAVÍM každý roh, každé barvy, každé světlo a každý zvuk v dané místnosti. Je tady FAKT KRÁSNĚ!

#příběh#autoportrét#fotografie